Pro rozvoj dítěte je zásadní období do 6 let. Dítě, které se už v raném věku kvalitně vzdělává, může mít vyšší IQ, lepší vzdělávací šance i větší naději na úspěch v životě, a s tím související životní spokojenost. A nejde přitom jen o vzdělávání ve školce či škole, důležité je, aby se rodiče věnovali dětem i doma, říká lékařka a autorka knih předškolní přípravy Jana Martincová. Jí samotné se před lety narodil hyperaktivní syn. Intuitivně záhy pochopila, že co do něj nedostane za prvních 6 let života, to už mu nikdy nikdo nenahradí.

V odborné studii z loňského roku bylo prokázáno, že 2 roky kvalitního vzdělávání jsou více než genetika. Vzdělávání rozvíjí schopnost abstraktního myšlení, rychlé reakce a řešení problémů nezávisle na dřívější zkušenosti. Zlepšuje také všeobecné znalosti, slovní zásobu dítěte a v neposlední řadě pracovní paměť, která je důležitá pro naše chování a rozhodování.

Podle Martincové část rodičů (i těch vysokoškolsky vzdělaných) význam vzdělávání podceňuje. „Pokud jsme přesvědčeni, že naše děti na tom s IQ nemohou být hůře než my, a nechce se nám v jejich vzdělávání příliš angažovat, může to být velký omyl. Pokud se nebudou kvalitně vzdělávat, mohou zůstat na hodnotě pouze zděděného IQ, které je kolem 60 procent,“ říká Martincová a doplňuje: „Dítě, kterému se věnujeme nejen v rámci školního systému, ale i doma, na tom bude vždy o poznání lépe.“

Lékařka mluví z vlastní zkušenosti. U svého hyperaktivního syna neměla vysoké ambice, ale chtěla ho dostat minimálně na startovní čáru ostatních dětí. Sepsala pro něj první a dosud jedinou komplexní celoroční předškolní přípravu nazvanou Předškolákovy týdeníčky pro chytré hlavičky. Její kritéria byla jasná: Chtěla, aby vzdělávání bylo pro dítě zábavou, kvalitně stráveným časem pro rodiče i dítě a aby vzhledem k neposednosti syna nezabralo více než 5 až 10 minut 4x týdně. Na souboru participovala spousta odborníků z různých oborů (speciální pedagožka, učitelky MŠ a ZŠ, psycholožka a další). Publikaci nejprve testovaly děti autorek, později se přidalo dalších více než 20 000 dětí, které se podle Týdeníčků připravovaly do školy.


Unikátní předškolní příprava, kterou Martincová sestavila, se vyznačuje hravostí a systematičností. Úkoly postupují od jednoduchého ke složitějšímu, s opakováním již probraného. Mezi informacemi vytvářejí logické vazby a souvislosti, aby dětem zapadaly jednotlivé znalosti do sebe jako puzzle do obrázku. „Děti, které projdou touto školní přípravou, se při setkání s novým úkolem ve škole nebo problémem v životě nerozpláčou, ale postaví se k nim jako k hravé výzvě, stejně jako u úkolů v Předškolákových týdeníčcích,“ konstatuje autorka.

Syn Martincové nyní maturuje na gymnáziu. Po překvapivém výsledku jeho IQ testu v 18 letech začala lékařka pátrat v odborných zdrojích a dnes i z nich má potvrzeno, že pro rozvoj dítěte je zásadní období prvních 6 let. Dítě, které se už v raném věku kvalitně vzdělává, může mít vyšší IQ, lepší vzdělávací šance i větší naději na úspěch v životě a životní spokojenost.

To, že inteligence souvisí s životním úspěchem potvrzuje i lékař, embryolog prof. MUDr. Pavel Trávník, DrSc., který na tématu s Martincovou spolupracoval: „Rozdíly v inteligenci jednotlivce mají vliv na řadu důležitých životních situací, jako je spokojenost se životem, úmrtnost a dosažené vzdělání. Přitom souvislost s životním úspěchem je 70%, tedy vysoce významná.“

Britský psycholog B. S. Bloom dokonce dospěl k závěru, že inteligence se rozvíjí ze 60 % před nástupem dítěte do školy. Ve druhé třídě je podle něj inteligence rozvinuta z 80 % a na druhý stupeň a gymnázia zbývá již jen 20 %. Také podle Mensy ČR (organizace sdružující lidi s IQ nad 130) výzkumy mimo jiné poukazují na fakt, že dětský mozek zakládá 75 % všech neuronových spojení do věku 7 let. To jasně dokládá, jak významný je právě předškolní věk. Rodina ovlivňuje rozvoj inteligence více než škola.

Právě proto lékařka rodiče vyzývá, aby vzdělávání u dětí nevzdávali, nenechali jejich potenciál ležet ladem: „Vím, že jste již někdy ze všeho unavení, máte chuť se vším praštit, zvláště vy od dětí s poruchami chování, ale vězte: Má to smysl! Vždycky se někde ta vaše snaha vyloupne!” A uzavírá: „Předškolní přípravu neděláme proto, abychom naše děti drilovali, jak si někteří rodiče mylně myslí. Chceme na základě rozličných aktivit rozvinout jejich samostatné konání a myšlení. Chceme dětem umožnit získat již v předškolním věku co možná největší rozhled a sebevědomí, aby se nebály hledat a nakonec našly tu svou životní cestu, která je bude bavit, přinášet jim úspěchy a pocit spokojenosti. Cestu, na které potkají své štěstí.“