O sexu s dětmi

Kdy a jak začít mluvit s dětmi o sexu?

Blíží se léto a s ním i návštěvy koupališť. Nejen tam si děti budou moci všimnout nastávajících maminek s velkými bříšky a jejich zvědavost jistě vezme za své. Situací, kdy si dítě pozorně těhotnou ženu prohlíží, je nespočet a brzy přijde okamžik, kdy se nás naprosto samozřejmě zeptá, jak se objevilo na světě. Otázka je to jednoduchá, odpověď ale možná pro nás dospělé o trochu složitější, a proto se na ni jistě vyplatí připravit. Stejně tak, jako učíme děti spoustu věcí díky obrázkovým knížkám, může nám vhodná publikace pomoci i s tématem lidského rozmnožování.

Jako maminka jsem objevila knihu z produkce populárně-naučného vydavatelství Babyonline Jak děti přicházejí na svět. Její autorkou je MUDr. Jana Martincová. S Janou jsme se díky mé publikační činnosti staly kolegyněmi a já se jí tak konečně mohla zeptat na to, co mě při čtení s dětmi napadlo.

Pamatuješ si, jak ses ty sama zeptala svých rodičů, jak se miminko ocitne v bříšku a co ti odpověděli?

Měla jsem velmi pokrokově smýšlející maminku. Přitom byla ročník 1931. Pamatuji si, že mi koupila knížku pana doktora Bečky Jak jsme přišli na svět se dvěma malými gramofonovými deskami, kde byl obsah publikace nahrán. Bohužel tam chybělo to nejdůležitější, co děti kolem pátého roku zajímá, a to – jak dojde k oplodnění. Díky tomu jsem si ještě dlouho myslela, že děti vznikají při líbání. U svých dětí jsem se zákonitě chtěla vyvarovat jakékoliv podobné nevědomosti. A tak vznikla knížka Jak děti přicházejí na svět.

Vím, že děti jsou hodně zvídavé a o svém těle se toho spoustu učí už od malinka, myslíš, že je pro české rodiče stále obtížné bavit se s dětmi o tom, jak se narodily?

Velmi ráda bych na tuto otázku odpověděla pozitivně, že to problém není, ale bohužel opak je pravdou. Sama jsem tím byla překvapená, jak je téma sexuální výchovy u nás ještě tabuizované. Ve společnosti panuje stále velké pokrytectví, kdy rodič sám brouzdá po nejedné sexuálně laděné stránce, ale tentýž rodič dělá, že je znalost problematiky vzniku dítěte pro něj nepatřičná.

Stejně tak se na druhé straně setkávám i s rodiči, kteří se dětem věnují, vzdělávají je, a když zjistí, co dělám, pustí se se mnou do řeči stylem: „Dceři je 9, to už bychom měli začít.“ To už je v určitém ohledu pozdě. Nikdy si již nevychutnají tu jedinečnost okamžiku, kdy 5leté dítě naprosto bezprostředně kreslí pohlavní buňky, maminku s miminkem v bříšku, narozené miminko, rozdíl mezi tatínkem a maminkou, ze kterého cítíte tu nadšenou touhu pochopit podstatu svého stvoření. Nic nepatřičného na tom nevidí, dítě tohoto věku není svazováno studem či autocenzurou. Přijde mu naprosto normální se o této problematice bavit, stejně jako když na předchozích stranách encyklopedie narazilo na srdce a oběhový systém, tak se stejnou samozřejmostí chce objasnit rozmnožování, které je o pár stránek dále.

Krásně to vyřešila jedna maminka, která mi volala, že jsou její děti již větší a dosud toto téma neprobírali. Tak si vzali knížku Jak děti přicházejí na svět, večer si celá rodina vlezla pod jednu peřinu a četla si. Prý to byla nezapomenutelná chvíle, takže i takto se dá vše dohnat. Nikdy nemusí být pozdě :-), záleží pouze na tom, jak to rodič pojme. Zde více než kde jinde platí, že „když dva dělají totéž, není to totéž“.

[call_to_action url="https://prochytrehlavicky.cz/jak-deti-prichazeji-na-svet-primo-od-autoru.html" target="_self" btntext="Chci koupit" title="Sexuální výchova pro děti"]Upřímný rozhovor mezi maminkou a dítětem o tom jak přicházejí děti na svět.[br] Kreslení dle předlohy také v pdf formátu pro vlastní potřebu![/call_to_action]

Čili je podle tebe vhodné tuto tématiku s dětmi probrat v 5 letech?

Naštěstí u nás to děti chtěly vědět spontánně. Bylo to u obou, dcery i syna, úplně stejně. Ve dvou letech se ptaly, jak se u nás ocitly a odpověď, že se nám narodily z maminčina bříška, byla pro ně naprosto dostačující. V pěti letech pak přišla úplná salva otázek, kdy jsem si se synem musela skutečně sednout a vše mu podrobně zodpovědět. On si odpovědi výtvarně zaznamenal. Uschovala jsem mu to na památku. Mám-li to shrnout, v 5 letech znal skutečně vše, co je sepsáno v publikaci Jak děti přicházejí na svět.

Cítíš se jako matka lékařka v tomto směru zvýhodněna?

Možná to beru se stejnou samozřejmostí jako děti, kdy stejně jako jsme se na škole učili o srdci, krvi a krvinkách a funkci a nemocech nejrůznějších ústrojí, tak jsme probírali vaječníky, sperma, pohlavní buňky, plození dětí a neplodnost. Určitě to souvisí i s mým naturelem, kdy nedělám z věcí vědu a takto přistupuji ke všemu. Je také pravda, že díky znalostem se cítím, jak se říká, pevnější v kramflecích a dokážu dětem odpovědět. Ale stejně tak mi nedělá problém jim říci: „Nevím, zkusíme si odpověď zjistit, vyhledat.“

Určitě souhlasím s tím, že dětem by se nemělo lhát a podávat zkreslené informace, aby se jim ostatní děti nevysmály. Přesto, čápi a vrány nosí děti v pohádkách, jak to rozlišit?

Vzpomínám si, že když 5letý syn viděl v publikaci obrázek miminka, kterého přináší čáp, nebo toho s čárovým kódem, či jak k nám padá v padáku, hned se rozesmál, co je to za hloupost, a bral to jako humornou nadsázku, které se opakovaně vždy rád zasmál. Stejně jako obrázku trojčat, které v děloze mastí karty. Myslím si, že informované děti s rozlišováním reality a jejího přeneseného ztvárnění nemají problém.

Kdo by si měl s dětmi v knize listovat? Je to tak, že ideálně oba rodiče nebo s holčičkou maminka a s chlapečkem tatínek? Doporučuješ zapojit do debaty oba z rodičů?

V každé rodině vznikne jiná situace. Někde dojde k salvě otázek, kdy rodič otevře publikaci, příslušnou odpověď vyhledá a ukáže dítěti na obrázku, tedy nezačnou číst hned od začátku, resp. možná čtení následně bude dítě vyžadovat. Jestli si na odpověď jeden z rodičů netroufne a povolá druhého, je na jejich domluvě. Rozhodně bych to nesměřovala pohlavně, tedy tatínek chlapci a opačně, takto to vidím po tom desátém roce, ale v této rané fázi většinou dítě přijde za rodičem, který je zrovna po ruce, když jej dotaz napadne, což jsou většinou maminky, jako tomu bylo i u nás. Po zodpovězení všech otázek jsem dětem ponechala knížku v knihovničce, ony si ji čas od času samy vzaly a prohlížely, od první třídy i četly.

V knize doporučuješ používat správná a konkrétní označení jako penis a vagína, jsou děti schopné tuto informaci v předškolním věku pobrat?

Upřímně ani nevím, jak bych tyto části lidského těla měla jinak pojmenovat, než jejich skutečným názvem. O oku také mluvíme jako o oku, břicho je břicho, pochva je pochva. U některých se více vžil název z řečtiny nebo latiny, např. jako mluvíme o laryngitidě z řeckého laryngitis, ne o zánětu hrtanu, tak se více používá penis než pyj, také z řečtiny, zatímco vagína je pochva latinsky. To jenom pro úplnost :-). Navíc nazývat věci pravými jmény je naší rodinnou zásadou, která nejen že dětem neublížila, ale prospívá jim. Jsem také velmi ráda, že se nebojí o čemkoliv diskutovat, snaží se vyjádřit svůj názor. Přispělo k tomu i to, že jim nebyla odepřena odpověď na žádnou otázku. Aspoň si to myslím :-). Děti se navíc ptají tak dlouho, dokud jim zůstane nějaká nejasnost. Když věci příliš rozvláčně „okecáváme“, vytuší, že jim ještě nějaká informace chybí a nepřestávají se ptát. Naopak, když se jim v rámci jejich chápání snažíme věci vyložit dle skutečnosti, otázek je minimum, spoustu si toho děti domyslí, a když jim vše do sebe zapadá, více se neptají.

Musím se přiznat, že mě poprvé při prohlédnutí knihy šokoval obrázek nahé dvojice při souloži. Nejsem puritánka, ale není tato informace pro malé děti až příliš? Jistě jsi spolupracovala i s psychology, jaký mají názor na tak konkrétní demonstraci?

To je právě to, proč jsme knížku museli napsat a vydat. V 5 letech přišel onen nejtěžší synův dotaz, jak se tatínkova buněčka dostane mamince do bříška. Jestli ji přenese v ruce. Trvalo notnou chvíli, než jsem našla starší anglickou brožuru s tímto obrázkem. Položím ji před něj, nadechuji se a současně přemýšlím, jak to netrapně popsat, načež mě ten malý Chytroočko zaskočí vlastní odpovědí: „Aha, oni se spojí.“ Lépe bych to nevystihla, proto jsem si stejně jako u mnoha dalších i tady vypůjčila synovu odpověď do publikace. Co se spolupráce s psychology týče, ano, stejně jako u Předškolákových týdeníčkůtak i u Jak děti přicházejí na svět jsme požádali o korekturu psycholožku a pedagogy, kterým za cenné připomínky zapracované do publikace velice děkuji.

Líbí se mi, že v publikaci nejde jen o samotný akt spojení vajíčka a spermie, vývoj plodu a porod, ale že jsi narození dítěte zasadila do harmonického a láskyplného prostředí, kde je maminka i tatínek a snažíš se tak dětem sdělit, jak důležité rozhodnutí pořídit si miminko je v životě dospělých čeká. Jak s knihou má pracovat maminka, která své dítě vychovává sama?

Úplně stejně jako ostatní rodiče. I toto dítě potřebuje být ujištěno, že bylo zplozeno z lásky.

Kniha vyšla v roce 2010, četla jsem na ni samé pozitivní ohlasy, přesto jeden komentář mě zaujal zajímavým postřehem – kniha nabízí pouze variantu porodu v nemocnici a apeluje na pomoc lékařů, jak ty sama vnímáš domácí porody? Jsou pro tebe právě jako doktorku naprosto nemyslitelné?

Knížka přináší příběh zrození dítěte, který byl zakončen porodem v porodnici. Myslím, že v případě varianty domácích porodů bychom se do těch otázek příliš zapletli. Zatímco v porodnici může rodit každá žena, doma, jak mi dáš za pravdu, určitě ne. 97 % procent maminek své dítě přivede na svět právě v porodnici.

Co se domácích porodů týče, asi tě překvapím, ale jsem poměrně liberální a svobodomyslný člověk, který zastává názor, že právo jednoho končí tam, kde začíná právo druhého. Pokud chce žena rodit doma, je to jejím právem. Musí však přijmout fakt, že je součástí nějakého společenství lidí, které si jako nejefektivnější a nejbezpečnější způsob porodu stanovilo ten nemocniční. Rozhodne-li se odmítnout nastavený systém, nemůže v případě nepředložeností, které mohou nastat, předpokládat, že jí oním systémem bude poskytnuta pomoc v jí předpokládaném rozsahu, rychlosti a finanční částce. Bohužel tady vzniká těžce řešitelná otázka, jak se v tomto stavět k dítěti, které nemělo právo se rozhodnout, jak chce přijít na svět.

Sama bych dobrovolně doma nikdy nerodila, nejen z důvodu, že bych to možná nepřežila já nebo děti, ale hlavně za tím jako praktická žena vidím ten neskutečný biologický nepořádek, který při porodu vznikne. Také si nejsem jistá, zda by mé velmi temperamentní děti dokázaly vytvořit harmonickou atmosféru zcela oproštěnou od chaosu, nebo jak by porod působil na dceru v počínající pubertě apod. Zkrátka pro mě bylo rodit v porodnici bezpečnější a komfortnější.

Děti se díky publikaci mohou dozvědět i o problematice umělého oplodnění. Není tohle informace, která je v knize, navíc? Je vhodné mluvit s malými dětmi i o tom, že někdy maminka nemůže otěhotnět a pomůže jí věda?

Ano, máš pravdu, tohle je informace navíc, to je snad jediná nebo jedna z mála otázek, která spontánně od mých dětí nezazněla. Myslela jsem při tom na rodiče, kteří mají dítě právě díky IVF, aby měli v budoucnu pomůcku, a také, aby i tato skutečnost byla dětmi přijímána samozřejmě.

Chystáš se vydat knihu i pro dospívající? Sama ze své zkušenosti vím, jak moc bych uvítala, kdybych mohla třeba i díky zajímavě pojaté publikaci probrat vše nové kolem dospívání se svou maminkou. Protože mám nejen dceru, ale i syna, říkám si, že s ním by měl naopak promluvit v pubertě táta a jsem si jistá, že kniha by mu mohla pomoci, jak svoje povídání směřovat.

Uvidíme :-), možná až děti dorostou.

Kdy vlastně nastupuje druhá vlna sexuální výchovy dětí? Už těsně před pubertou?

V podstatě to, co je uvedeno v publikaci, dětem vystačí do nějakých 10 let. Na to se samozřejmě nabaluje vše, co zaslechnou ve svém okolí. Díky reálné představě z publikace si informace umí pěkně zařadit a již neutrpí takovou újmou z vulgarit, které kolem sebe slyší.

Kdo by měl ještě dětem s jejich otázkami pomoci? Je kniha vhodná i pro učitelky mateřinek? Z vlastní zkušenosti vím, že naše paní učitelka při jejím prohlížení zčervenala. Máš ty nějaké odezvy?

Jsem zastáncem sexuální výchovy v kruhu rodinném. Ve škole ať problematiku probírají po stránce faktické, ale emoční rozměr by dítě mělo získat doma od svých rodičů. Je-li v tomto rodina dítěte nefunkční a paní učitelky ve školce jsou natolik vnímavé, že tuto skutečnost zachytí, pak mají jedinečnou šanci dítěti pomoci. Právě proto se publikace stále častěji objevuje i v knihovničkách osvětově vedených mateřských škol.

Děkuji za rozhovor a tvůj otevřený přístup.

S Janou Martincovou si povídala Beáta Matyášová.