Jak vznikaly Předškolákovy týdeníčky

Jak to všechno začalo?

optávka po předškolní přípravě nabývá na aktuálnosti, neboť obě z autorek, Věra i Jana, budou mít za rok doma předškoláky. Dosavadní literatura je pro ně nesystémová, chybí praktická příprava předškoláka pro školu i pro život a pohybová cvičení.

„8. ledna 2009 zasílám Věrce „první výkop“. Jedná se o hrubý 10řádkový návrh.  Stále nemáme konkrétní představu, na které bychom mohly začít pracovat.

15. března 2009 dávám dohromady podklady, co by mělo umět dítě, než jde do školy. Vycházím z pedagogických podkladů, přípravy dcery v předškolním věku, reality, kterou jsme následně v prvních třídách prodělaly, z her se synem, z času stráveného s oběma dětmi. Současně přichází první navržené stránky od Věrky. Aniž bychom se předem domluvily, každá si automaticky vzala svou parketu a kupodivu se ty parkety nepřekrývaly, ale doplňovaly.

Z předchozích projektů již vím, že nápad se nedá vysedět, ten musí skutečně uzrát. Kudy jsem chodila, kudy jsem jezdila, přemýšlela jsem o přípravě ze všech stran. Až si to přečte manžel, odmítne mně nechat děti vozit autem :-).

Předškolákovy týdeníčky pro chytré hlavičky
Připravte své dítě pro školu i reálný život pomocí unikátní a komplexní knihy na našem trhu.

A pak to přišlo.

Právě začátkem dubna se nápad přetavil do konkrétní podoby uspořádání Předškolákových týdeníčků. Začala jsem na něm pracovat. V dubnu předávám první verzi grafomotoriky pedagožkám ke korektuře. Poté putuje k prvotnímu grafickému zpracování. Následně si sedám k úkolům a k Věrčiným přidávám svoje a odesílám Věrce k doplnění a úpravě. Začínám s výběrem autora pro Pohybovky.

Věra se pouští do úprav Úkolů a Praktika a koncem dubna se koná v Brně schůzka, jejímž výsledkem je výrazné posunutí projektu. Ráda bych vyzdvihla obrovské nasazení Věry u korektur. Věrka mě svou puntičkářskou nekompromisností nejen často uzemní, ale v pro ni důležitých věcech nedá pokoj, dokud věc neupravím.

Již v této fázi do děje vstupuje lékařka a pro nás malířka Petra. V první fázi kreslí obrázky ke grafomotorice i některým úkolům. Její nasazení bylo neskutečné. Zvláště v Praktikovi, kde jsou desítky situačních obrázků nebo pak na závěr, kdy jsme zjišťovali, co nám ještě chybí. Poslední měsíc jsem každým dnem hroutila Petřinu naději, že už máme vše. Nakonec zjišťujeme, že celé Předškolákovy týdeníčky obsahují přes 1.000 ručně malovaných obrázků.

V červnu se do práce zapojuje autorka pohybovek paní docentka Hana Dvořáková, specialistka na pohybové aktivity předškolních dětí. Po mém představení projektu se rozhodne, že do něj půjde s námi.

Pohybovky, které měly být pouze třešničkou na dortu, se nakonec pro náš perfekcionismus stávají technicky nejnáročnější částí publikace.

Ale nepředbíhejme.

V srpnu začínám se synem Ríšou testovat grafomotoriku i úkoly. Při testování mě napadají nové a nové úkoly, takže se z původních 44 stran Hlavičkové úkoly rozrostou na 92. Po námětech korektorů na výsledných 100. V této chvíli si u sebe dělám STOP stav, ať už mě napadne cokoliv, nebudeme již zapracovávat. Jinak bychom Předškoláka nevydali ani do konce dalšího desetiletí.

Současně se mnou testují grafomotoriku i korektorky s předškolními dětmi. Následně jim zasílám ostatní části publikace.

Do děje se zapojují grafici. Oproti Říkačkám jsme zvolili nově vzniklé studio s naším starým známým grafikem Honzou.

A jsme opět u Pohybovek.

Původně měl být cvik doplněn nákresem a nafocením cviku. Naivně jsem si myslela, že focení sfoukneme v exteriéru na dovolené. Paní docentka mně před dovolenou narychlo kreslí a popisuje cviky s upozorněním, ať raději prací nenarušuji dovolenou. Já naopak na dovolenou odjíždím vybavená ideou, že s Ríšou nafotím. Poté, co s ním zkusím pár cviků, Ríša z toho není vůbec  na dovolené nadšený, slunce je fotograficky neukočírovatelné, manžel již odhodí diplomatickou fazónu a natvrdo mně sdělí, že pokud se má fotit, tak profesionálně s patřičnou technikou. Uklidním se a užiji si i zbytek dovolené :-). Loučím se s představou focení v exteriéru. Neloučím se však s myšlenkou mít cviky nafocené. Začínám zjišťovat možnosti focení v ateliéru.

No, uznejte, to dítě nevypadá zrovna nadšené z aktuální činnosti!!!

2 fotící vycházky posunou moje představy Pohybovek zase o kousek dále. Focení v ateliéru nepřipadá pro finanční náročnost v úvahu. V této chvíli nás zachraňuje „Administrátor“ zapůjčením osvětlení a dalšího zařízení výměnou za koupi plátna. Kvalitní fotoaparát vlastní manžel – amatérský fotograf. Po letech focení momentek malým kompaktem byl rád za možnost kreativní práce se zrcadlovkou.

Zařízení máme zapůjčeno na 2 týdny. Náš nezařízený obývák s žárovkou na stropě se mění v provizorní ateliér. První focení je naplánováno na 10. října, druhé na 17., kdy se dostaví k focení i kamarádi z kroužku.

Vzhledem k předchozím zkušenostem z dovolené mám z focení obavy. V mezičase jsem s Ríšou zkoušela cviky. Mělo to neskutečný vliv, fotíme s Ríšou jeden cvik za druhým. Na to, že Ríšu večer skolí viróza s horečkami, se vážně držel skvěle.

V pátek manžel ladil fotoaparát a i v sobotu pořád odbíhal stahovat každý snímek do počítače, stále není puntičkář spokojen. Já zase přemýšlím, co dětem obléci, aby bylo dostatečně kontrastní a u Ríši i sportovní. Sofi si vybere a oblékne oděv sama, dokonce ladila i ponožkami, které tu a tam sundala :-) - předškoláci určitě budou komentovat :-).

Provizorní šatnu mají „modelové“ v ložnici.

Fotit začínáme v 10.15. Fotíme do 11.45, kdy je první pauza.

Za tu dobu nafotíme 21 cviků. Pak jdu ve sportovním uvařit oběd, zeleninovou polévku a vepřovou panenku.

Ve 13 hodin fotíme další kolo, ale pouze do 13.30, kdy již zřejmě na Ríšu padá první příznak nemoci a propuká v pláč. Další focení nemělo valného významu, proto odkládáme na příští sobotu.

Následně po stažení fotek manžel přichází s tím, že není spokojen, že většinu budeme muset přefotit. Ve vteřině jsem zralá na odvoz někam daleko… Rychle se vzpamatuji a ukázkovou fotku posílám grafikovi Honzovi s žádostí, ať jeden ze svých grafických zázraků na fotografii vykoná. Stane se tak :-).

Příští sobotu máme pozvánu gymnastku Lilinku s bratrem Mikym. Ten má největší úkol, a to zabavit nefocené, aby nerozptylovali modela a „štáb“. Daří se mu to skvěle, díky čemuž nafotíme všechny zbývající cviky s Lilinkou i Ríšou. Tentokrát má manžel vychytané veškeré technické detaily, úprava fotek je již minimální.

Děti byly naprosto fantastické, užili jsme si s nimi při focení spoustu legrace. No, legrace, smál se pouze někdo. Zvláště chvíle, kdy manžel chtěl po Ríšovi zástavu ve cviku, byly kouzelné. Chodila jsem se bez zvukového efektu vysmát za plátno.

Poprvé vkládám surové fotky k Věrou vyladěnému textu paní docentky a dostávám nápad. Výsledkem je cvik s fotem, říkankou a omalovánkou obrázku.

Další fota z focení:

Při focení cviků:

Focení správného držení tužky:


Než se stihne manžel připravit...

...Ríša má již vyplněnu svou oblíbenou Rýmovačku.

Tímto jsme fotili:

Tyto velmi těžké publikace sloužily k zatížení plátna:

...nemohlo chybět Porodnictví a Dětské lékařství:

Hlavní modelové Evelinka s Ríšou:

Korektury pokračují

V říjnu se poprvé odvažuji svou práci předvést paním magistrám z pedagogicko-psychologické poradny. Po návštěvě dochází k velkému zjednodušení počátku Jízdy tužkou, resp. vložení jednodušších cviků.
Jediné 3 věci, které jsem odmítla vypustit z Předškolákových týdeníčků jsou ty, se kterými bojuje většina dospělých této země. Proč? Protože se možná s těmito záležitostmi v předškolním věku neseznámila. Proto jsem na nich trvala:

  • Finanční gramotnost – většina naší populace se do dospělosti nenaučila hospodařit s penězi. Vzpomněla jsem si na počátky svého zacházení s penězi v předškolním věku, ke kterému mě vedla maminka, přidala nápady na základě pročtení literatury na toto téma pro dospělé a 2 cvičení byla na světě.
  • Čas – znáte ve svém okolí někoho, kdo umí přijít na schůzku včas? Že jich je málo? To je chyba. Dochvilností člověk prokazuje úctu tomu, s kým se setkává. Proto si myslím, že se s otázkou času děti mají seznamovat již v předškolním věku. Vůbec je my dospělí dost šetříme a rozhodujeme za ně, co jsou schopni pochopit a co ne. Sama jsem chodila do školy od první třídy pěšky 2 km. Sama jsem jezdila jako dítě na rozdíl od svých dětí do kroužků. Musela jsem vždy vyjít včas, abych jejich začátek stihla. Hodiny jsem proto uměla číst před nástupem do školy. I jako dospělá se snažím všude chodit včas.
  • Stolování – když stoluji v restauraci, občas mně není ve společnosti některých dospělých zrovna nejlépe. Jejich návyky hluboce zaostávají nad táborákovou kulturou prvobytně pospolného homo sapiens. Aby si naše děti mohly v dospělosti vychutnat jídlo kdekoliv a s kýmkoliv, je nadmíru užitečné, aby základy stolování zvládalo co nejvíce lidí."

Co na celý projekt naše drahé polovičky?

Jana: "Když jsem s nápadem přišla poprvé, manžel tomu evidentně příliš nevěřil, protože se zmohl pouze na: „Ty si vážně myslíš, že pro typického českého člověka má vzdělávání význam?“

„Ano, pro mnohé již význam má, mnozí již chápou, že čím lépe bude jejich dítě do života vzděláno, tím více možností v něm bude mít, jak pracovních, tak jiných. Pro vzdělání dítěte je rozhodující vedení v rodině a úplně nejvýznamnější je období do šesti let.“ Manžel ubit mým monologem raději v diskuzi nepokračoval.

Když jsme na projektu začali pracovat a manžel viděl, že to myslíme opravdu vážně, ironicky se ptá: „Nechceš svou kapacitu konečně místo kvalitních a nevýdělečných produktů využít k tvorbě pro masy? Nafouklé nic, laciná líbivost?“

„Takové věci dělat neumím, pro takové lidi netvořím,“ odpověděla jsem. "Naše tvorba není určena těm, v jejichž hodnotovém systému vzdělání nefiguruje. Tento žebříček hodnot bohužel předávají i dalším generacím svého rodu. Životní startovní čára jejich dětí je pak bohužel značně vzdálena od čáry dětí rodičů, kteří důležitost poznání dokážou ocenit.“

V konečné fázi se manžel stává nadšeným spolutvůrcem publikace.

U pohybovek na projektu pracuje celá rodina. Manžel fotil, syn předcvičoval, dcera dělala partnera pro cviky se sourozencem nebo rodiči, já organizovala. Manžel byl také posledním korektorem Předškolákových týdeníčků, který na titulní stranu vrátil původně navržené, poté zcenzurované: Testováno na dětech. Velkou radost tím udělal jazykové korektorce Katce, neboť Testováno s dětmi pro ni nebylo jazykově košér."

Nálepky a kosmická mapa aneb tvořivé děti

"Jedno odpoledne jsem ještě potřebovala něco dokončit v kanceláři, dcera Sophie však byla jiného názoru a stále mně chodila o něčem informovat. Abych mohla práci dokončit, věnovala jsem jí plakát Baby on line s úkolem, ať vymyslí kosmickou mapu, do které by si předškoláci lepili nálepky a také ať nějaké nálepky navrhne. Než jsem stihla práci dokončit, přinesla mně následující:

Kosmickou mapu, podle které Petra nakreslila tu v Předškolákových týdeníčcích:


Dále nálepky, mezi nimi 10 ufonů i se jmény:

Zírala jsem na to, to bych nikdy nevymyslela, přišlo nám to jako úžasný nápad. Malířka Petra nálepky obkreslila a grafik Honza je dokoloroval. Výsledek najdete ve složce.

Také nám děti odhalily několik chyb: Např. Lucinka od Petry špatně jedoucí cisternu, Ríša při testování vypínačů a žárovek chybu v grafickém zpracování.

Ke konci už těch dodělávek bylo opravdu hodně a nesmírně si vážím Petry, že to vydržela, jiný by s tím již sekl, zvláště poté, co nakreslila kosmickou mapu. Nevím proč, ale ukázala jsem ji dětem, načež Sofi vyděšeně zvolá: „Mamíííí, to snad nemyslíš vážně? Mít Merkur větší než (už nevím co :-) a Jupiter, největší planetu, takto mrňavou?“ Nejprve říkám, že to nemůže tak brát, to bychom museli nakreslit i v poměru, jak je vzdáleno od Země, ze které pozoruje. Nakonec přece jen uznávám její argument a grafik mění velikost planet."

Perličky při tvorbě:

"Jediné, co mě po konzultaci v pedag.-psych. poradně mrzelo, bylo vypuštění cviku na skoky blechy u říkačky: „Myška do bludiště spěchá, na zádech jí skáče blecha.“ :-) Jednalo se o srdeční záležitost, nakonec jsme u říkačky ponechali na radu odborníků pouze nácvik jednoho cviku - bludiště.

Minulost této říkačky je však barvitější. Původně jsem na jaře, zřejmě pod tíhou nástupu sezóny klíšťat napsala: „Myška spěchá do bludiště, na zádech jí skáče klíště.“ Unesená ze svého výtvoru jsem jej hned poslala Věře. Od té došla poměrně suchá odpověď zcela postrádající mé nadšení: „Klíště neskáče, nýbrž leze.“ Měla pravdu, tak jsem zapřemýšlela a z klíštěte byla blecha."

Jak se tiskly Předškolákovy týdeníčky pro chytré hlavičky?

Po závěrečných korekturách jsme tisková data od grafika předali do tiskárny, kde se grafika z obrazovky "přetavila" do tištěné podoby.

Na prvních fotografiích vidíte kontrolu kvality tisku.

Zde je zachycen proces nanášení laminovací fólie na složku Předškolákových týdeníčků.

Samotné laminování složky.

Takto vypadá výseková raznice na složku Předškolákových týdeníčků, která jí dá její konečný tvar.

Průchod složky výsekovým automatem.


Výsekový automat se složkami v nakládacím stole, kontrola výsledné "vyseklé" složky.

Takto probíhá řezání vnitřních listů jednotlivých publikací před knihařským zpracováním. Na tomto snímku je zpracovávána Jízda tužkou.

Snášení vnitřních listů Jízdy tužkou.

Samotné šití Jízdy tužkou na šicí lince.

A na závěr kontrola knihaření.

...a ukládání na paletu k dalšímu zpracování.

Kompletace celého kompletu do složky.


... a balení do fólie.

Finální výrobek vyjíždějící z fóliovací linky.

Předškolákovým týdeníčkům přejeme spoustu nadšených malých i velkých čtenářů!


Naše další projekty: